Heřmánek lékařský

Lidově zvaný též kamilky, marunka, harmaníček, rumánek. Je pravděpodobně nejznámější ze všech léčivek. Roste především v teplejších oblastech na polích, podél cest a na rumištích. Sbírá se květ, doba sběru květen - říjen. Vedle celé řady obsažených látek je nejdůležitější éterický olej složený především z chamazulenu a alfa-bisabololu.

Použití: Heřmánek má výrazné protizánětlivé účinky, dezinfekční účinky, uvolňuje křeče, působí proti nadýmání, podporuje pocení, má i mírně uklidňující, adstringentní a žlučotvorné účinky. Heřmánek je prostředkem k léčení nemocí kůže a sliznic, zejména zánětů. Z tohoto důvodu se často přidává do mastí s hojivými účinky, do pleťových prostředků, olejových lázní a mýdel.

Užívá se zejména při onemocnění zažívací soustavy, při žaludečních a střevních potížích, při zánětech močových cest a průjmech, často při nachlazení. Zevně se používá k obkladům a koupelím na rány, spáleniny a zánětlivé onemocnění (např. záněty dutiny ústní, dásní) a k výplachům. Vnitřně se uplatňuje hlavně proti nadýmání a žaludečních poruchách. Heřmánek je nenahraditelná léčivka v dětském lékařství, kterou lze ordinovat v léčbě trávicích poruch i kojencům.

Dávkování: vnitřně - 1 kávová lžička na šálek nálevu, pije se několikrát denně; zevně - 3 polévkové lžíce na 5l nálevu k výplachům a ke koupelím.
Upozornění: u lidí alergických na složnokvěté rostliny může heřmánek vyvolat alergické reakce.

- - - Článek byl pořízen z portálu APATYKÁŘ® dne 20.06.2018, 11:07:56 - - -