Otázka pro: Mgr. Jaroslavu Hořanskou - šéfredaktorku ČČL

Časopis českých lékárníků (ČČL) se stal mediálním partnerem naší soutěže iLékárna 2001, proto jsme oslovili jeho šéfredaktorku a zeptali jsme se jí na několik otázek souvisejících s časopisem.

Můžete krátce představit Časopis českých lékárníků?

Protože mesíčník stavovské lékárnické komory dostávají všichni lékárníci, věřím, že vetšině z nich ho není třeba představovat. Snad jen připomenu, že první číslo Časopisu českého lékárnictva, prvního česky psaného farmaceutického listu, vyšlo v roce 1882. Po 42 let trvající přestávce začal znovu vycházet v roce 1992 jako informační médium České lékárnické komory a zároveň tribuna pro všechny lékárníky, kteří mají kolegům co sdělit. Časem, kdy přibylo stran, jsme začali zveřejňovat rovněž odborné materiály.

Kolik lidí ČČL připravuje?

V redakci pracujeme pouze dva, máme na starosti obsah i grafickou stránku časopisu a veškerou administrativu stejně jako získávání inzerce (v tomto směru je situace rok od roku těžší, protože na trhu si konkuruje několik desítek titulů se zdravotnickou tematikou). Za devět let se nám podařilo získat řadu vynikajících spolupracovníků, významných osobností farmacie i mladých farmaceutů, jejichž příspěvky jsou na vysoké odborné úrovni a nemají problémy ani se stylistikou, což jinak rozhodně není vždycky pravidlem.

Jak se díváte na nová média, především Internet? Nebojíte se, že tištěné časopisy zanedlouho nebudou vycházet?

Internet považuji za jedinečný vynález, při vědecké činnosti nebo při studiu dnes nenahraditelný, přesto necítím potřebu komunikovat s ním denně. Na Internetu je sice opravdu všechno, ale 90 procent z toho by tam být nemuselo, například výtvory některých pisatelů, kteří by jinde neměli šanci cokoliv publikovat. Obavy, že se nebude tisknout na papír, nemám. V zemích, kde prezentují například beletrii na obrazovce, brzy zjistili, že milovník literatury, který nechce pouhý „vývar“, stejně sáhne po osvědčené knížce. Kdyby Internet tištěné časopisy přesto vytlačil, jeho stránky budou muset opět připravovat profesionálové. O internetové verzi ČČL v současné době neuvažujeme, protože bychom to s ohledem na personální vybavení redakce, které kolegové zejména z pražských redakcí považují za sebevražedné, jednoduše časově nezvládli.

Chystáte v nejbližší budoucnosti nějakou zásadní změnu v periodicitě nebo obsahu časopisu?

Vydavatel - ČČL, s.r.o., (jediným společníkem je Česká lékárnická komora) - považuje měsíční vydávání časopisu i jeho rozsah za dostačující. Termíny uzávěrek jsou přizpůsobeny tak, aby se aktuální informace Komory dostaly čtenářům včas.

Neuvažovali jste o rozšíření okruhu čtenářů?

Časopis je určen především lékárníkům, našimi čtenáři jsou rovněž lékaři a veterináři, střední a vysoké školy se zdravotnickým zaměřením, distributoři léčiv, zdravotní pojišťovny a odborné knihovny. Jeho obsah je koncipován tak, aby byl přínosem zejména pro lékárníky - zdravotnické pracovníky. Pacienti mají možnost volit z řady časopisů určených právě pro ně.

Nejste profesí lékárnice, jak se vám s lékárníky spolupracuje?

Jsem absolventkou filozofické fakulty se zaměřením na dějiny kultury, celý profesní život působím ve sdělovacích prostředcích. Jako novinářka jsem spolupracovala s lidmi různých povolání a vím, že v každé socioprofesní skupině jsou lidé zapálení pro svůj obor i takoví, kteří zřejmě při volbě zaměstnání šlápli vedle. Lékárnický stav obecně považuji za skupinu lidí vzdělaných nejen ve svém oboru, většinou s láskou k farmacii, ale i hledajících obohacení svého duševního obzoru v kulturním vyžití. S mnoha z nich se potkávám v divadle, na koncertech i výstavách a jejich přehled o kulturním dění v zemi je pozoruhodný. O spolupráci lékárníků se stavovským časopisem mohu s čistým svědomím říct, že je většinou přínosná pro obě strany. Stručně řečeno - někteří lékárníci by se v novinách uživili.

Děkuji za rozhovor.

(Rozhovor vedl: Mgr. Martin Dočkal)
- - - Článek byl pořízen z portálu APATYKÁŘ® dne 24.01.2018, 12:30:11 - - -