Tribunál EU zamítl žalobu bývalého eurokomisaře pro zdraví Dalliho o náhradu újmy, že byl přinucen odejít z EK

Foto: European Commission

Tribunál EU zamítl žalobu bývalého evropského komisaře Johna Dalliho, kterou žádal o náhradu újmy, která údajně vznikla z důvodu ukončení jeho funkce. Dalli neprokázal existenci protiprávního jednání OLAF nebo Evropské komise ani existenci dostatečně přímé příčinné souvislosti mezi vytýkanými jednáními a tvrzenou újmou, jakož ani existenci tvrzené újmy.

Odůvodnění rozsudku

Rozsudkem ze dne 12. května 2015 zamítl Tribunál EU žalobu J. Dalliho, bývalého evropského komisaře, na neplatnost „ústního rozhodnutí ze dne 16. října 2012 o ukončení jeho funkce s okamžitou účinností, které vydal předseda Komise“, a na náhradu škody v symbolické výši 1 eura z důvodu morální újmy a na předběžnou náhradu škody ve výši 1 913 396 EUR z důvodu majetkové újmy. Usnesením ze dne 14. dubna 2016 zamítl Soudní dvůr kasační opravný prostředek J. Dalliho proti tomuto rozsudku.

John Dalli opětovně podal žalobu k Tribunálu na náhradu zejména morální újmy, kterou mu způsobilo především údajné protiprávní jednání EK, včetně OLAF, při skončení výkonu jeho funkce člena Komise s okamžitou účinností od 16. října 2012.

Tribunál ve svém rozsudku z dnešního dne nejprve posoudil námitku nepřípustnosti vznesenou EK z důvodu, že rozsudek ze dne 12. května 2015 zakládá překážku věci rozsouzené, a konstatoval, že z tohoto rozsudku nevyplývá, že o právních a skutkových otázkách týkajících se protiprávních jednání OLAF tvrzených v první žalobě bylo skutečně nebo nutně rozhodnuto, a proto v tomto ohledu uvedený rozsudek nezakládá překážku věci rozsouzené.

Pokud jde o věc samou, Tribunál na úvod připomíná, že vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie a uplatnění práva na náhradu způsobené újmy závisejí na splnění souboru podmínek, a sice protiprávnosti jednání vytýkaného orgánům, skutečné existence škody a existence příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a uplatňovanou újmou.

Tribunál zkoumal výtky týkající se protiprávního jednání orgánů a zároveň připomněl, že k tomu, aby mohlo být uznáno splnění podmínky protiprávního jednání vytýkaného orgánům, judikatura vyžaduje prokázání dostatečně závažného porušení právního pravidla, jehož předmětem je přiznání práv jednotlivcům.

V této souvislosti Tribunál odmítl všech sedm výtek předložených J. Dallim týkajících se protiprávnosti jednání OLAF. Tyto výtky vycházely mimo jiné z protiprávnosti rozhodnutí zahájit šetření, vad při popisu šetření a jeho protiprávního rozšíření, porušení zásad provádění důkazů a zkreslení a falšování důkazů, porušení práva na obhajobu, porušení zásady presumpce neviny a práva na ochranu osobních údajů.

Tribunál dále odmítl dvě výtky předložené J. Dallim týkající se protiprávnosti jednání Komise. Tyto výtky vycházely jednak z porušení zásady řádné správy a povinnosti jednat loajálně, nestranně a objektivně při dodržení zásady nezávislosti a jednak z porušení nezávislosti OLAF.

Tribunál dospěl k závěru, že J. Dalli neprokázal existenci protiprávního jednání OLAF nebo EK. V rámci svého podpůrného posouzení Tribunál dospěl k závěru, že J. Dalli neprokázal existenci dostatečně přímé příčinné souvislosti mezi vytýkanými jednáními a tvrzenou újmou, a dokonce ani existenci této tvrzené újmy.

Žaloba J. Dalliho byla tedy zamítnuta.

Historie sporu

Dne 16. října 2012 se konala schůzka mezi tehdejším předsedou EK a eurokomisařem po předání zprávy Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), v níž úřad dospěl k závěru, že eurokomisař měl být několikrát v kontaktu s představiteli tabákového průmyslu na neoficiálních a utajených schůzkách, které se konaly bez vědomí či zapojení příslušných útvarů EK.

Podle OLAF tím byla ohrožena image a pověst EK a potenciálně i veřejné mínění. Chování eurokomisaře tak mohlo být posuzováno, podle názoru OLAF, jako porušení jeho povinnosti chovat se v souladu s důstojností a povinnosti svého úřadu.

Eurokomisař Dalli tvrdí, že v průběhu setkání po něm Barroso požadoval jeho rezignaci v souladu s článkem 1 Smlouvy o EU, který stanoví, že člen EK odstoupí, pokud o to požádá její předseda. Dalli se domáhal zrušení této údajné ústní žádosti, EK však jeho tvrzení zpochybňuje a trvá na tom, že rezignoval dobrovolně.

Na konci této osobní schůzky se k ní připojili vedoucí kabinetu předsedy EK a generální ředitel právních služeb EK. Hodinu po setkání pak ředitel právních služeb předal eurokomisaři Dallimu návrh dopisu s rezignací. Dalli sice vypustil část textu, ale nezměnil část týkající se jeho rezignace.

Tribunál nařídil osobní výpovědi zúčastněných včetně bývalého šéfa kabinetu a mluvčího eurokomisaře dne 7. července 2014. Na základě těchto výpovědí a důkazů Tribunál konstatoval, že bylo dostačujícím způsobem prokázáno, že eurokomisař rezignoval ústně při setkání s předsedou EK a rezignaci také ústně potvrdil dalším účastníkům schůzky.

K tomuto závěru Tribunál dospěl mj. na základě prohlášení učiněného premiérem maltské vlády při zasedání maltského parlamentu dne 16. října 2012, který uvedl, že měl s eurokomisařem telefonický hovor, ve kterém mu potvrdil, že by mohl napadnout jakákoli tvrzení vznesená proti němu, ale že se rozhodl odstoupit, aby se mohl lépe bránit.

Dalli poskytl také rozhovor maltskému rozhlasu 16. října 2012 večer, ve kterém prezentoval svůj odchod z EK jako politickou dobrovolnou volbu. Když se novinář zeptal, jestli ho k tomu přinutil předseda EK odpověděl, že „nechce zůstat tam, kde ho nechtějí“.

Dalli také nijak nerozporoval večerní prohlášení EK, ačkoli si byl vědom, že se vztahuje k jeho rezignaci, stejně tak nevydal jakékoli oficiální prohlášení k této věci v jeho vlastní tiskové zprávě.

Konečně Tribunál také přihlédl ke zprávě ze setkání, kterou vypracoval ředitel právních služeb, ve které si poznamenal, že Dalli kategoricky odmítl jakékoli obvinění z korupce tabákovým průmyslem a za účelem obrany své pověsti s okamžitou platností odstupuje z funkce člena EK.

Navíc ani předseda EK nepodal žádnou formální žádost o jeho rezignaci.

Tribunál uvedl, že v počáteční fázi jednání předseda Barroso rozhodl, aby s ohledem na poskytnutí neúplného a nepřesvědčivého vysvětlení závěrů zjištěných OLAF Dalli z EK odstoupil a že, pokud se to ukáže nezbytné, podá oficiální žádost o jeho odstoupení.

Nicméně byl ochoten, v zájmu eurokomisaře Dalliho, dát mu příležitost, aby dobrovolně odstoupil bez formální žádosti.

V této souvislosti skutečnost, že předseda Barroso neodbytně tváří v tvář na eurokomisaře naléhal při jeho neochotě a váhání, že by pro něj bylo čestnější odstoupit dobrovolně, než být k tomu vyzván, nestačí k prokázání existence údajného napadeného rozhodnutí.

Dokud nebyla jasně formulováná žádost o rezignaci podle Smlouvy o EU, slova předsedy EK – a není vyloučeno, že byla opravdu pronesena – nevedla k žádosti v tom právním smyslu, aby byla způsobilá ovlivnit zájmy pana Dalliho a zásadně tak změnit jeho právní postavení.

Vzhledem k tomu, že existence této žádosti – což by byl úkon, který by ovlivnil projednávaný návrh na zrušení údajné výzvy k odstoupení – nebyla prokázána, Tribunál v květnu 2015 žalobu zamítl jako nepřípustnou. V důsledku toho také odmítl požadavek pana Dalliho na náhradu škody.

Autor:
PharmDr. Martin Dočkal | APATYKÁŘ®
- - - Článek byl pořízen z portálu APATYKÁŘ® dne 24.06.2019, 16:46:54 - - -